KUBLOV
oficiální
stránky obce
Copyright© obec Kublov 2009

Kostel

V sedle na severní straně vrchu Velízu, pod jeho vrcholem, se nachází kostel. Jedná se o jednolodní kostel s pravoúhlým presbytářem a s původně dvojvěžovým západním průčelím. V průčelí je dochován raně gotický portál, který společně s těžkými klínovými žebry v presbytáři datuje vznik kostela do doby kolem pol. 13. století. Západně od kostela, ve stavení dnešní márnice, jsou dochovány zbytky gotického proboštství, které nebylo v přímém kontaktu s kostelem a které sestávalo ze dvou bloků. Západní probíhal souběžně s průčelím kostela. Téměř v pravém úhlu na něj navazoval blok jižní, který opět probíhal souběžně s kostelem. Zřícenou budovu (vystavěnou do půdorysu tvaru L) dochovanou do úrovně prvního patra viděl ještě v předminulém století V. Krolmus a zachytil její podobu v náčrtcích. Její jižní rameno se dvěma místnostmi bylo odkryto archeologickým výzkumem vedeným K. Reichertovou v 50. a 60. letech 20. století. V západním rameni bylo odkryto gotické okénko.

Významné je zjištění, že gotická budova jižního ramene neměla staršího předchůdce, ale že se na jejím místě rozkládal raně středověký hřbitov, datovaný esovitými záušnicemi do 11. – 12. století.

Velíz patřil nesporně k významnějším lokalitám raně středověkých Čech. Zřejmě zde byl lovecký dvůr a kaple tvořila logickou součást. O tom kdy byla kaple založena neexistují žádné spolehlivé zprávy, podle Kosmova líčení se tak stalo na počátku 11. století někdy mezi lety 1004 – 1012 za
 vlády knížete Jaromíra, který prý založil zdejší kapli na důkaz díků Janu Křtiteli za své zázračné zachránění před Vršovci, ke kterému snad došlo v roce 1003 při epizodním pobytu Jaromíra na českém knížecím stolci. S jistotou však lze tvrdit, že kaple existovala v době panování Jaromírova synovce - Břetislava I. (1034 – 1055), neboť ji daroval i se vším příslušenstvím ostrovskému klášteru (jedná se o klášter sv. Jana v Ostrově u Davle).

 To, že Velíz patřil k významným lokalitám, dokládá zpráva k 17. listopadu r. 1250, kdy se zde odehrál obřad opásání mečem. Na příkaz krále jej vykonal v kostele sv. Jana za přítomnosti dalších urozených osob svatovítský děkan Vít. Týkal se vilika jménem Ursus, který snad v té době spravoval velízský knížecí dvůr.

Dalimilova a Pulkakova kronika hovoří o tom, že u kostela vzniklo ostrovské proboštství, ale nevíme přesně kdy, snad kolem 13. století. Je možné, že vzniklo na místě knížecího dvora, ale mohlo existovat i souběžně s ním. Z proboštů jsou známi před r. 1358 Markvart, 1358 Mstislav, 1363 Jan, 1401 Mikuláš, do r. 1411 Jan Skříčka, 1411 Jan Bítovec , 1414 Jan Telec, 1418 Bohuslav. Český překlad Pulkakovy kroniky hovoří o tom, že proboštství ve 2. pol. 14. století již jenom skomírá. Je pravděpodobné, že definitivní konec mu učinila táboritská a sirotčí vojska v r. 1425 v souvislosti s obležením Točníku a Žebráku. V r. 1588 se již uvádí pustý klášter na Velízu. Po zpustošení proboštství připadl Velíz k Točníku, od r. 1590 patřil „pustý klášter“ nějaký čas ke Královu Dvoru a pak až v r.1850 k Točníku . Ze staveb proboštství přežil pouze kostel, přestavěný a opravený v létech 1770 – 74, u nějž byla v roce 1784 postavena farní budova.

Další rekonstrukce kostela byla provedena v 90. letech 20. století za přispění Obce Kublov a jejích občanů. Významnou zásluhu na jeho současné podobě má akademický sochař a restaurátor pan Karel Stádník, který opravil křížovou klenbu kněžiště a objevil fragmenty vzácných fresek.